O zachování a rozvoj skotských tanců pečuje Royal Scottish Country Dance Society se sídlem v Edinburghu. Znalost těchto mnohdy nejednoduchých tanců patří k bontónu skotské společnosti a bez jejich provádění se ve Skotsku neobejde žádná významná událost. Tance jsou charakteristické svými setovými sestavami, noblesností a graciézností tanečního projevu. V oblastech mimo Skotsko navíc nabývá na zajímavosti netradiční oblečení tanečníků, tzv. kilty a některé další doplňky, které jsou pro skotské kroje charakteristické.
Skotské "country tance" jsou moderní formou tanců, které byly populární v Anglii a Skotsku v 18. století. Tancují se ve skupinách tří až pěti párů, které tvoří taneční set. Set bývá nejčastěji čtvercový, kde každý pár stojí na jedné straně čtverce, nebo řadový, kde jednu řadu tvoří tanečnice a druhou proti nim stojící tanečníci. V tancích se většinou kombinují sólové figury prvního páru s pohyby ostatních tanečních párů a lze tak vytvořit nespočetné množství kombinací. Je registrováno cca 7000 různých tanců, z čehož okolo 1000 tanců patří k těm trvale tancovaným, které nemají jen lokální význam. Mnoho tanců pochází z tradičních zdrojů, jakými jsou staré rukopisy a tištěné sbírky tanců, ale mnoho jich také bylo vytvořeno teprve v nedávné době. Právě spojení staré taneční kultury s moderními prvky vytváří to, co je na skotských country tancích přitažlivé.
Základem pro skotské tance je asi dvanáct základních tanečních figur, jejichž osvojení umožňuje zvládnout velkou většinu těchto tanců. Řada tanců však obsahuje své vlastní pohybové variace a taneční formace, s jejichž pomocí se tance stávají zvláštními, unikátními a mnohdy zábavnějšími. K provádění skotských tanců je třeba zvládnout i zvláštní krokovou techniku, kde je kladen důraz na celkovou přesnost a vytříbenost provedení.
Z hlediska rytmického se tance dělí na reely, jigy a strathspeye. Hudební doprovod vytváří hudební skupina složená obvykle z houslí, akordeonu, flétny, piana a basy.
Skotské tance provází i celá etiketa, související s tím, že tyto tance jsou velmi společenské (úsměv a kontakt s očima tanečního partnera je téměř povinností) a vytvářejí příležitosti k odpočinkovému flirtování.Taneční akce mají svůj řád, pořadí jednotlivých tanců je známo předem.
Country tance přišly do Skotska v 18. století a jejich původ lze najít ve francouzských čtverylkách, které ovlivnily společenský tanec po celé Evropě a postupem civilizačního vývoje i v Americe. Staly se oblíbenými zejména mezi obyvateli velkých měst a v průběhu 19. a 20. století se postupně rozšířily po celém Skotsku. Zde ovlivňují skotské tance v té době moderní tance jako waltz, one-step atd. Součástí country tanců se stávají i různé prvky z Highland Dancing, tanců horalů z Vysočiny. 26. listopadu 1923 byla v Glasgově založena Scottish Country Dance Society (později po převzetí patronátu samotnou královnou v roce 1954 se do názvu dostává i slovo Royal), která se začala zabývat sbíráním a uchováním tradičních skotských tanců. K naplnění tohoto cíle společnost rekonstruuje řadu tanců uchovaných ve starých rukopisech, sebrané tance zveřejňuje ve svých publikacích, standardizuje technické požadavky na provádění kroků a tanečních figur. Po počátečním sdružování v rámci britských ostrovů se celá společnost internacionalizuje, čehož důsledkem je např. fakt, že stejné tance si můžete zatancovat ve Skotsku stejně jako v Japonsku. V současné době má celá společnost (se sídlem v Edinburghu) více než 25.000 členů organizovaných ve skupinách "branches" v různých zemích světa. Společnost vychovává učitele skotských tanců, vydává audio nahrávky s taneční hudbou a video nahrávky, na kterých jsou zachyceny nejznámější tance. V neposlední řadě organizuje bohatý společenský život, plesy, setkání, workshopy aj.
Za zmínku stojí ještě oblast tzv. Ceilidh Dances. Ceilidh je slovo z jazyka gaelic a významově se pod ním skrývá sešlost lidí, kteří spontánně zpívají, vyprávějí, tancují, muzicírují a to obvykle v soukromém domě. Postupem doby s vývojem společenského cítění se upravil význam tohoto slova a Ceilidh dancing je chápan spíše jako záležitost párového tancování oproti country dancing, kde jde o tance setů, které se skládají z párů. A tak Ceilidh tance jsou charakteristické nejen tím, že základní taneční jednotkou je pár, ale jsou určeny pro libovolný počet párů, základní formací bývá kruh okolo celé taneční místnosti, složitost tanců není příliš velká, dochází ke střídání partnerů atd.
Haggis je tradiční a zároveň národní skotské jídlo, jež jako součást slavnostního menu nesmí chybět u dvou nejvýznamnějších skotských svátků – Burns´ Supper (25. ledna – oslava narození skotského národního básníka Roberta Burnse) a svátku svatého Ondřeje (30. listopadu) - patrona Skotska. Základem jsou ovčí vnitřnosti, jako srdce, játra, nebo plíce, ke kterým se přidává ovčí lůj, cibule, koření, sůl, ovesné vločky a někdy mletá ječná krupice. Směs těchto, ale i dalších ingrediencí se vaří (dle originálního receptu) asi 1 hodinu v ovčím žaludku.
Není znám autor receptu, všeobecně se předpokládá, že recept vznikl postupem času. Je to druh jídla, který si obyvatelé Highlands připravovali na cesty mimo domov, obvykle z věcí, co byly po ruce. Protože většinou chovali stáda ovcí, je větší část pokrmu právě z nich. Jídlo je vařeno v ovčím žaludku pro jeho pevnost a snadný přenos, což byl v minulosti důležitý aspekt. K původu haggis existuje několik teorií a příběhů.
Během oslav je servírování haggis vrcholným číslem večera. Světla pohasnou a z předsálí se ozve zvuk skotských dud. Dveře se otevřou a dovnitř vchází skotský dudák ve slavnostním kroji, následován kuchařem, který na stříbrném podnosu nese „hlavního hrdinu večera“ – haggis. Za kuchařem vchází osoba, jíž připadla čest přednést báseň skotského národního básníka Roberta Burnse Address to Haggis, při níž je haggis slavnostně naporcován. Tento průvod projde za zvuku dud celým sálem. Poté se zastaví v čele sálu (u menších společností v čele stolu). Za přednesu básně je haggis slavnostně naporcován, zalit a zapit sklenkou pravé skotské whisky. A stejně, jako byl přinesen, je haggis za zvuku skotských dud opět odnesen.
Angličané humorně popisují skotský haggis takto: Proslavený skotský haggis naleznete na úbočí většiny skotských hor. Je to roztomilé zvířátko, jehož pravé nožky jsou delší nežli levé, což mu umožňuje pohybovat se po svazích ve velmi vysoké rychlosti, aniž by upadlo. Bohužel takovouto výhodu má pouze při pohybu proti směru hodinových ručiček. Jakmile totiž změní směr, bezmocně se skutálí do údolí. A tam jej již sbírají skotští sběrači haggisu a prodávají jej po celém Skotsku, kde je považován za nesmírnou lahůdku.